PYRENACANTHA MALVIFOLIA

1. Taxonomické zařazení

Pyrenacantha malvifolia Engl:
Tato neobvyklá rostlina patří do čeledi icacinovitých (Icacinaceae). Druh popsal v roce 1893 významný německý botanik Adolf Engler, a to na základě herbářového materiálu ze Somálska, který mu poskytl cestovatel a sběratel J. M. Hildebrandt. Původní popis vyšel ve vědeckém sborníku Sitzungsberichte der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften zu Berlin, svazek 18, strana 268.

Pyrenacantha malvifolia je dnes považována za platné (akceptované) vědecké jméno. Během taxonomické historie došlo k několika revizím – některé rostliny dříve popsané jako samostatné druhy byly později sjednoceny právě pod tento název. Patří mezi ně například Pyrenacantha globosa (Engl., 1893), Pyrenacantha ruspolii (Engl., 1898) a Trematosperma cordatum (Urb., 1883). Poslední z nich pochází také ze severního Somálska a bývá někdy považována jen za variantu P. malvifolia.

V češtině nemá druh zatím ustálený název. Občas se v překladu z anglického lidového názvu „monkey chair“ používá označení „opičí křeslo“, ale přesnější (a navrhované) jméno by mohlo znít pyrenakantha slezolistá, odkazující na tvar listů.

Rostlina je nápadná především svým bizarním vzhledem – má výrazný, zduřelý „balvanovitý“ caudex, který ční nad povrchem půdy a připomíná kámen nebo skalisko. Právě tento zvláštní vzhled stojí za řadou lidových názvů. V Somálsku je známá jako „adahi“ (také „adahi ad“ nebo „adaahi“), případně „mowe“. U kmene Masajů v Keni se jí říká „empalua“. Všechna tato jména vycházejí z typického tvaru jejího těla, které kontrastuje s okolním terénem a působí dojmem, jako by nešlo o rostlinu, ale kus kamene.

2. Výskyt a rozšíření

Pyrenacantha malvifolia je druh rostliny, který se vyskytuje výhradně ve východní Africe, kde tvoří regionální endemit. Její přirozený areál sahá od jihovýchodní Etiopie a severního Somálska, přes východní a severovýchodní oblasti Keni až po severovýchodní část Tanzanie. Nejčastěji se objevuje v tzv. Somálském poloostrově a přilehlých polosuchých oblastech, které spadají do širšího ekologického komplexu známého jako Somálsko-Masajská suchá oblast. Typicky roste v nadmořských výškách mezi 400 a 1500 metry.

Tento druh preferuje izolované kopcovité terény, skalnaté svahy a kamenité pláně v prostředí suché savany a polopouště. Jeho přirozeným biotopem jsou suché tropické křoviny a polopouštní formace, kde se vyskytuje na mělkých, štěrkovitých nebo písčitých půdách. Tyto půdy často obsahují výrazné množství lateritické (železité) drti, která jim propůjčuje typické načervenalé zbarvení. Například v severní Keni roste na sypkých rudých půdách s příměsí drobné křemenné suti.

Klima v těchto oblastech je semiaridní (polosuché) s krátkým a nepravidelným obdobím dešťů, kdy roční úhrn srážek dosahuje přibližně 400 až 800 mm. Rostlina je skvěle přizpůsobena těmto extrémním podmínkám – v období sucha přechází do stavu dormance a přežívá zásluhou výrazně ztloustlého kaudexu (hlízovitě zduřelého kmene), který slouží jako zásobárna vody a živin.

P. malvifolia patří mezi tzv. kaudiciformní liány – během vlhké sezóny z jejího kaudexu vyrůstají dlouhé, popínavé výhony s listy, které se v období sucha zcela zatáhnou a nadzemní část odumírá. Tímto způsobem rostlina výrazně omezuje ztrátu vody a přežívá i dlouhodobá sucha. Není mrazuvzdorná a snáší pouze teploty nad bodem mrazu, což odpovídá podmínkám jejího přirozeného výskytu, kde se mráz prakticky nevyskytuje. Přednost dává neutrálním až mírně zásaditým půdám a špatně snáší silně zasolená stanoviště.

Zajímavým ekologickým aspektem je interakce s velkými savci – především oryxové (přímorožci beisa), kteří v období sucha vyhrabávají a rozžvýkávají dužnatý kaudex, aby získali vodu. V některých lokalitách mohou být tyto zásahy tak intenzivní, že významně omezují přirozené populace druhu. Naproti tomu opylování zajišťuje zřejmě drobný hmyz, například mouchy, i když přesná data o opylovačích zatím chybí. Květy jsou totiž nenápadné, drobné a zelenavé, což odpovídá opylování spíše méně specializovanými druhy hmyzu.

3. Sběrová čísla a terénní záznamy

Historicky první známý botanický sběr této rostliny pochází pravděpodobně z roku 1875, kdy německý cestovatel Johann Maria Hildebrandt zaslal několik hlíz z jižního Somálska do Botanické zahrady v Berlíně. Právě z těchto rostlin později Adolf Engler vytvořil původní vědecký popis druhu. Další významný historický sběr uskutečnil italský šlechtic a badatel princ Eugenio Ruspoli, který nalezl rostlinu v Etiopii koncem 19. století. Engler na jeho počest pojmenoval synonymum Pyrenacantha ruspolii (1898). Holotyp tohoto jména je dnes uložen v herbáři Univerzity ve Florencii pod označením FT No. 002130.

Mezi další doložené sběry patří například záznam z Keni, konkrétně číslo 717 od sběratele B. E. Patela ze dne 9. března 1977, pořízený v oblasti Taita (východní provincie). Tento sběr popisuje rostlinu jako liánu vyrůstající z masivního zploštělého kaudexu ležícího na povrchu půdy, s drobnými zelenými květy uspořádanými v úzkých klasech.

Ze Somálska pochází například sběr G. Popiho z roku 1881, pořízený u Habarřirir v oblasti dnešního severního Somalilandu. Tento exemplář byl původně označen jako Trematosperma cordatum – odlišnosti somálské populace byly v tomto případě patrné zejména v hustším ochlupení na spodní straně listů.

Moderní databáze jako GBIF nebo JSTOR Global Plants evidují více než deset lokalit výskytu tohoto druhu, včetně živých sběrů a pěstovaných rostlin. Většina herbářových vzorků se dnes nachází ve sbírkách ve východní Africe (NAP, EA), Evropě (např. B – Berlín, K – Kew, FT – Florencie) a Spojených státech amerických (např. MO – Missouri, F – Field Museum Chicago).

Terénní poznámky sběratelů dokreslují ekologické nároky druhu. V severní Keni byla P. malvifolia zaznamenána jen zřídka na skalnatých svazích akáciové buše, zatímco v Somálsku byla popsána jako „řídce se vyskytující liána v suchém křovinatém buši, s kaudexem částečně zanořeným v půdě“. Tyto záznamy ukazují, že druh dává přednost méně přístupným a často izolovaným stanovištím, a že nevytváří rozsáhlé populace, což ztěžuje nejen jeho nalezení, ale i botanický výzkum v terénu.

4. Popis rostliny

Pyrenacantha malvifolia je vytrvalá, opadavá liána s výrazně sukulentním kaudexem, který jí umožňuje přežívat dlouhá období sucha. Botanicky ji lze řadit mezi geofyty, jelikož z jejího hlízovitého nadzemního až polopodzemního kmene (kaudexu) každoročně vyrůstají nové popínavé lodyhy. Kaudex slouží jako zásobní orgán pro vodu a živiny a je klíčový pro přežití nepříznivých podmínek v suchých oblastech jejího přirozeného výskytu.

Kaudex je kulovitý až nepravidelně zploštělý, často výrazně vystupující nad povrch půdy. Může dorůst až 1–1,5 metru v průměru a dosahuje výšky kolem 75 cm. Jeho povrch má šedobéžové zbarvení a je pokryt hrubou, odlupující se kůrou, která vzhledem připomíná kamenný balvan. U starších rostlin může kaudex tvořit dominantní část nadzemní biomasy a bývá označován za jeden z největších kaudexů mezi sukulentními rostlinami.

Z vrcholu kaudexu každoročně raší tenké, plazivé až popínavé lodyhy, které v ideálních podmínkách dorůstají běžně 3–9 metrů, výjimečně až 15 metrů délky. Mladé stonky jsou zelené a jemně chlupaté, postupně však odspodu dřevnatí a jejich barva šedne. Lodyhy se ovíjejí kolem keřů a stromů, čímž umožňují listům dosáhnout ke světlu, zatímco kaudex zůstává ve stínu při povrchu půdy.

Listy jsou střídavé, řapíkaté a opadavé, s široce oválnou až téměř okrouhlou čepelí, často srdčitého tvaru při bázi. Typická délka listů je 4–12 cm, šířka 3–13 cm. Okraj je celokrajný, vrchol obvykle tupý až mělce vykrojený; čepel může být i mělce laločnatá s 3–7 nevýraznými laloky. Povrch je jemně chlupatý, zejména na spodní straně a na žilnatině. Žilnatina je dlanitá, tvořená 5–7 hlavními žilkami vybíhajícími od báze. Listy vzhledově připomínají listy slézu, což se odráží i v druhovém jménu malvifolia („slezolistá“). Řapíky dosahují délky 2–5 cm. V období sucha listy zežloutnou a opadnou, rostlina tak přežívá v bezlistém stavu.

Květenství se tvoří na nových výhonech, často ještě před vyrašením listů. Rostlina je převážně dvoudomá – samčí a samičí květy se nacházejí na oddělených jedincích, avšak vzácně se vyskytují i květy oboupohlavné. Květy jsou drobné (cca 3 mm), žlutozelené a nenápadné, uspořádané v klasech. Samčí klasy dosahují délky okolo 6 cm, zatímco samičí jsou kratší a často vyrůstají shluknutě u báze samčích. Korunní lístky jsou srostlé do krátké trubky, na povrchu jemně plstnaté. Samčí květy nesou pět tyčinek, zatímco samičí květy mají zakrnělé tyčinky (staminodia) nebo žádné, a obsahují svrchní semeník zakončený laločnou bliznou. Květy nevynikají vzhledem ani vůní a pravděpodobně je opyluje drobný hmyz, například mušky. Kvetení probíhá brzy po prvních deštích, zpravidla v únoru až dubnu.

Plodem je drupeola (peckovice), elipsoidního tvaru, o délce 15–20 mm a šířce 10–14 mm. Vyrůstá v hroznovitých souplodích na místech odkvetlých květenství. Plody jsou nejprve zelené, ve zralosti žlutooranžové a řídce chlupaté. Uvnitř obsahují tvrdou pecku, přičemž se předpokládá, že jsou šířeny živočichy – ačkoli konkrétní druhy nejsou dosud doloženy. Semena klíčí epigeicky (nadzemně) – mladé rostliny nejprve vytvářejí malou hlízu a několik děložních listů. Růst je velmi pomalý – dosažení velikosti kaudexu odpovídajícího fotbalovému míči může trvat i několik desítek až stovek let.

5. Stanoviště

Pyrenacantha malvifolia je vynikající xerofyt, rostlina přizpůsobená životu v extrémně suchých podmínkách východoafrických savan. Klíčovým prvkem její strategie přežití je sukulentní kaudex, v němž rostlina během dešťového období ukládá vodu do dužnatých pletiv. Tento zásobní orgán je chráněn silnou, korkovitou a odlupující se kůrou, která omezuje výpar a chrání vnitřní tkáně před přehřátím.

V období sucha rostlina zcela zastavuje růst, shazuje listy a přežívá výhradně díky zásobám vody a živin uloženým v kaudexu. V tomto ohledu se chová podobně jako některé sukulenty, například kaktusy nebo adenie. Ačkoli není potvrzeno, zda využívá CAM metabolismus (typický pro sukulenty – fixace CO₂ v noci), její listy mají standardní C₃ typ fotosyntézy. Hlavní adaptací je tak spíše morfologie než fyziologické změny fotosyntézy.

Kaudex je schopen zadržet značné množství vody, což umožňuje přežít i několik měsíců bez jediné srážky. V Keni byl pozorován případ, kdy rostlina přežila období, během něhož pršelo pouze jednou za dvanáct měsíců – po úplném zatažení do kaudexu se s příchodem dešťů opět zazelenala a vyrašila nové výhony. Díky bezlistému stavu během sucha téměř netranspiruje a kaudex, částečně zapuštěný v půdě, je chráněn před přímým sluncem i výparem.

Druh preferuje chudé, kamenité a dobře odvodněné půdy, často s vysokým obsahem železa a hliníku (lateritové substráty), které jsou pro mnoho jiných druhů toxické. Naopak špatně snáší přemokřená stanoviště – jeho sukulentní kořeny jsou náchylné k hnilobě v podmínkách s nízkým obsahem kyslíku. Kořenový systém je hluboký a robustní, zajišťuje mechanickou stabilitu kaudexu na svazích a zároveň umožňuje čerpat vodu i z větší hloubky. Pravděpodobně je napojen na arbuskulární mykorhizu, která napomáhá vstřebávání živin v chudých půdách.

Květy P. malvifolia jsou drobné, zelenavé a málo nápadné, bez výrazné vůně, a nejsou specializované na konkrétní opylovače. Pravděpodobně je navštěvují drobné mušky nebo brouci hledající pyl. Rostlina investuje minimum energie do rozmnožování a místo toho upřednostňuje tvorbu robustního zásobního kaudexu. V kultivaci byly pozorovány i samosprašné květy (oboupohlavné), což naznačuje schopnost vytvořit semena i při absenci opylovačů. Semena mají tvrdý obal, klíčí pomalu a nepravidelně, často až po několika měsících – díky semené dormanci mohou přežívat v půdě do doby, kdy nastanou příznivé vlhkostní podmínky.

Pyrenacantha malvifolia je významnou součástí polopouštních ekosystémů východní Afriky. Svým kaudexem poskytuje úkryt a mikroklima pro různé druhy bezobratlých a ještěrek, které se ukrývají ve škvírách a dutinách starých rostlin. Zralé plody jsou dužnaté a zřejmě konzumovány ptáky či savci, čímž dochází k šíření semen (ornitochorie, zoochorie).

Zcela jedinečná je její role jako „nouzové vodárny“ – v obdobích extrémního sucha byly pozorovány antilopy (např. oryxové), jak vyhrabávají a požírají kaudexy, aby získaly vodu. Tato interakce je oboustranně důležitá: zvířatům pomáhá přežít, ale rostlina při tom často hyne. V oblastech s menším tlakem zvěře se však P. malvifolia může dožít velmi vysokého věku a její mohutný kaudex stabilizuje půdu, čímž omezuje erozi svahů.

6. Pěstování a využití člověkem

Pyrenacantha malvifolia je mezi sběrateli sukulentů a kaudiciformních rostlin vyhledávanou raritou, a to zejména díky svému bizarnímu vzhledu. Pěstování však vyžaduje specifické podmínky. Nejdůležitější je velmi propustný minerální substrát, ideálně tvořený směsí hrubého písku, štěrku a malého množství humusu, čímž se napodobují přirozené lateritové půdy z její domoviny.

Nádoba musí být dostatečně široká, aby umožnila rozvoj mohutného kaudexu. Zálivka by měla být v období růstu (v létě) vydatná, ale mezi jednotlivými zálivkami musí substrát zcela vyschnout. V zimě nebo během vegetačního klidu se zalévá jen zřídka – přibližně jednou za 4–6 týdnů, a to jen pro mírné zvlhčení půdy.

Překvapivě dobře snáší i častější zálivku v létě, pokud je zajištěna výborná drenáž – například při pěstování v Keni rostlina prosperovala i během pravidelných dešťů. Největším rizikem je přemokření v chladném počasí, kdy může kaudex rychle uhnívat.

Rostlina vyžaduje plné slunce nebo alespoň velmi jasné rozptýlené světlo. Ve stínu trpí – výhony slábnou a kaudex se nevyvíjí do požadované velikosti. V létě je vhodné ji letnit venku; listy jsou odolné a na slunci se nespálí. Teploty by neměly klesnout pod 10 °C, krátkodobě snese pokles ke 5 °C v suchu, ale dojde k zatažení. Mráz je pro ni smrtelný, neboť neobsahuje žádné ochranné mechanismy proti zamrznutí buněčné šťávy.

P. malvifolia se množí především semeny, která jsou však vzácná – kvůli dvoudomosti je nutné pěstovat samčí i samičí rostliny, aby došlo k opylení. Klíčení je pomalejší a nepravidelné, často trvá několik měsíců. Doporučuje se narušit osemení (scarifikace) a udržovat teplotu okolo 25–30 °C.

Vegetativní množení je obtížné – řízky z výhonů sice někdy zakoření, ale obvykle netvoří kaudex. Možné je také pokusit se odebrat část mladého kaudexu a zakořenit ji (tzv. dřípování), ale úspěšnost této metody je nízká. V důsledku toho pochází dospělé rostliny na trhu často z dlouholetého pěstování nebo ilegálního odběru v přírodě.

Rostlina obsahuje neprozkoumané bioaktivní látky v kořenech a listech. Čerstvý latex vytékající z poraněného kaudexu může dráždit pokožku a způsobit zarudnutí – zřejmě kvůli terpenům nebo alkaloidům, podobným jako u příbuzných rodů (Icacina, Phytocrene). Vnitřní užití vyvolává silné zvracení. V tradiční medicíně je tento efekt někdy žádoucí, ale při předávkování hrozí dehydratace.

Etnofarmakologický výzkum v Keni potvrdil, že odvar z kořene působí emeticky a není vhodný pro těhotné ženy. Chemické složení zatím nebylo detailně vědecky popsáno, což z rostliny činí potenciální objekt dalšího výzkumu.

V některých afrických komunitách má Pyrenacantha malvifolia tradiční léčebné využití. Například masajští léčitelé v Keni znají rostlinu pod názvem empalua a používají odvar z kořene proti malárii – vyvolané zvracení je považováno za očistný proces. Tento způsob léčby je však rizikový a užívání se omezuje na nízké dávky.

V dalších regionech (např. Somálsko) je prášek ze sušeného kaudexu využíván k léčbě kožních infekcí, údajně pro antiseptický účinek. V Etiopii se dle ústní tradice dužnina zralých plodů používá jako mírné projímadlo nebo k přípravě sladkého želé – tyto zmínky však nejsou ověřené a mohou se týkat jiného druhu.

Staré kaudexy po odumřelých rostlinách se někdy využívají jako nouzové palivo – po vysušení hoří, i když velmi pomalu.

Mimo svou domovinu je P. malvifolia ceněna jako sbírková rarita. Její zvláštní vzhled – především mohutný, nízký kaudex připomínající kámen – jí vynesl přezdívku „Monkey Chair“ (opičí křeslo). Podle tradice v africké buši připomíná sedátko, na které by si mohl odpočinout pavián nebo opice.

Rostlina se úspěšně pěstuje v suchých tropech (např. Keni, Tanzanii – botanická zahrada v Arushe), v Indii a také ve sklenících botanických zahrad v Evropě (např. Kew Gardens, Meise Botanic Garden). V České republice je zatím velkou raritou – několik exemplářů se nachází pouze u specializovaných pěstitelů sukulentů.

7. Ochrana a ohrožení

Pyrenacantha malvifolia dosud nebyla samostatně hodnocena Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN), a tudíž nemá oficiální status ohrožení v rámci Červeného seznamu (stav k roku 2025). S ohledem na její omezený areál výskytu a specifické habitatní nároky by však mohla při hodnocení spadat do kategorie téměř ohrožený druh (Near Threatened, NT) nebo dokonce zranitelný (Vulnerable, VU) – zejména kvůli pokračující degradaci suchých savan východní Afriky.

Některé příbuzné druhy rodu Pyrenacantha jsou již jako ohrožené vedeny – například madagaskarský P. kaurabassana (status EN – ohrožený). P. malvifolia však roste i v odlehlých aridních oblastech, což jí zatím poskytuje určitou míru ochrany před antropogenním tlakem. V národních Červených seznamech Keni a Tanzanie se druh výslovně neobjevuje, pravděpodobně kvůli nedostatku dat (Data Deficient, DD).

Druh není zařazen v přílohách mezinárodní úmluvy CITES, neboť obchod s rostlinou je zatím minimální a omezený na specializované sukulentáře. Přesto existují zprávy o nelegálním výkopu kaudexů za účelem prodeje do soukromých sbírek. Například v roce 2010 zabavily etiopské úřady zásilku 15 exemplářů určených k nelegálnímu exportu. Některé lokality výskytu druhu se nacházejí v rámci národních parků a chráněných oblastí – například Tsavo West v Keni nebo přírodní rezervace v oblasti Ogadenu (Etiopie), kde je sběr planě rostoucích rostlin zakázán zákonem.

Nejvážnější hrozbou pro P. malvifolia je ztráta přirozeného prostředí. Rozšiřování pastvin a zemědělské půdy v suchých oblastech Keni a Etiopie vede k odlesňování, erozi svahů a postupné likvidaci mikrostanovišť, na nichž tento druh přežívá. I když rostlina není pro dobytek přímo atraktivní, intenzivní pastva poškozuje semenáčky, zhutňuje půdu a narušuje přirozenou regeneraci.

Další hrozbu představuje ilegální sběr pro trh se sukulenty. Kaudexy jsou sice žádané, ale velmi špatně snášejí přesazení – většina rostlin vytržených z přírody uhyne dříve, než se dostane k zákazníkovi. V přírodě navíc hrozí i přirozená predace – zejména oryxové a jiné velké býložravce v obdobích sucha vyhrabávají kaudexy jako zdroj vody, což může vést k výraznému snížení populací na některých lokalitách.

Paradoxně by druhu mohla dočasně prospívat změna klimatu, jelikož lépe než jiné rostliny snáší dlouhá sucha. Pokud by však došlo k úplnému vyschnutí oblasti bez minimálních srážek, mohl by být tento efekt pouze dočasný a vést k kolapsu ekosystému.

V současnosti neexistuje žádný známý záchranný program zaměřený výhradně na tento druh. Ex situ ochrana je velmi omezená – několik semen je uloženo v genových bankách, například v Millennium Seed Bank v Kew, kde jsou uchovávány vzorky nasbírané v Somálsku v roce 1990.

Ochrana in situ spočívá zejména v ochraně přírodních biotopů, tedy suchých křovin a savan na území Somálska, Keni a Etiopie. Navrženo bylo také zařadit druh mezi chráněné rostliny v legislativě jednotlivých států, čímž by bylo možné regulovat obchod a sběr.

K ochraně by mohlo významně přispět i zvýšení povědomí mezi místními obyvateli – například prostřednictvím informování o významu kaudexů jako „přírodních cistern“ pro divoká zvířata a o jejich roli v ochraně půdy před erozí. Kromě toho je potřeba další výzkum, který by podpořil monitoring populací, odhad početnosti a vývoj ochranných plánů.

8. Zajímavosti

 

#caudex #caudexplants #caudexplant #caudiciform #caudiciforms #encyclopedia #pyrenacantha #malvifolia #pyrenacanthamalvifolia